PIONÝRSKÁ SKUPINA 
Březová

18. - 20. 11.2005

           Naše poslední velká výprava dál, než jen za humna, se uskutečnila již na sněhu. Tedy prvním sněhu, kterým se nám ohlásila již přicházející zima. Tento výlet byl výletem poznávacím. A tak jsme poznávali. V pátek jsme přijeli do Horního Slavkova a první, co jsme poznali nového byla tamní Junácká základna ležící v blízkém okolí samotného města. Byla útulná a my, utahaní ze všedního dne, jsme si zahráli pár her, zazpívali u kytary a šli na půdu na kutě. Tam bylo krásně teploučko a při poslechu povídek o Horním Slavkově se usínalo velmi příjemně a rychle.

    Další den, tedy v sobotu, nás čekal velký výlet. A jak jinak, než za poznáním. Namířili jsme si to do starého města, kde jsme měli objednanou prohlídku v tamním muzeu. Dozvěděli jsme se mnoho... Jak vypadal život v dřívějších dobách, proč se městu Horní Slavkov říká Horní, jaký význam toto město mělo v minulosti a v neposlední řadě i o památkách, které můžeme ve městě a jeho okolí najít. A že jich není málo. Po vyčerpávající prohlídce jsme putovali dál směrem do Krásna. Cestou jsme šli kolem kostela sv. Jiří, Morového sloupu, jež je v naší zemi vzácností, potkali jsme koně a mnoho dalšího. Nakonec jsme našli Hornické muzeum, další zastávku našeho výletu. O hornících a jejich životě asi nikdy nikdo neslyšel tolik, co jsme se dozvěděli právě při prohlídce tohoto muzea. Všem se moc líbilo. Jen škoda, že jsme přišli v zimně - vláček, který by nás provezl po areálu byl již uložen k zimnímu spánku a tak určitě mnozí z nás poprosí rodiče, aby se tam s námi zašli podívat v létě a povozit se i na důlní mašince. Po muzeu jsme se vrátili zpět do H. Slavkova, kde jsme si u rodičů naší Ágnes odpočinuli, ohřáli se a napapali. Večer jsme v klubovně zase zahráli pár her a utahaní z celodenního šlapání ulehli do sáčků.

    V neděli nás čekalo poslední místo návštěvy a to šibenice. Místo, kde se v dávných dobách děly hrůzostrašné věci se již dlouhou dobu nepoužívá a slouží jen k zastávkám poutníků a je ukázkou krutosti, která byla v minulosti na denním pořádku. Po dlouhé cestě zpět do města jsme se před cestou domů ještě nadlábli, zahřáli a odpočinuli. Nikomu se z tak báječného místa moc nechtělo a všichni budeme rádi vzpomínat a dlouho si pamatovat mnoho o Horním Slavkově a jeho okolí. Takže na Mikulášské Bystřině AHOJ, Pionýři.

Rádi bychom také velmi poděkovali Junáckému středisku Arnika Horní Slavkov za poskytnuté přístřeší, manželům Hanzlíkovým za přípravu jídla a všem vedoucím a instruktorům, kteří vynaložili nemalé síly k úspěšnému zvládnutí této akce.