PIONÝRSKÁ SKUPINA 
Březová

12. – 17. 2. 2006

 O Jarních prázdninách vyrazili naši náctiletí na zasněženou Bystřinu, kde leželo okolo 1m sněhu. Nečekal nás však pouze boj s hlubokým sněhem a záludně připravenými hrami, ale také starost o plné břicho, vytopený srub a neumyté nádobí. Hadí stráň skýtala perfektní podmínky pro sjezd na čemkoli co bylo po ruce a zatímco se sušilo oblečení, vytopený srub se měnil z arény, na detektivní kancelář a další prostory nutné k různím hrám.

Od pondělního rána  každá z děvčat měla svého urostlého osobního strážce, který jí chránil před zákeřnými útočníky a odpoledne se role vyměnily. Pro změnu večer si všichni měli možnost vyzkoušet své telepatické schopnosti. Pondělní večer se přehoupl na úterní ráno a tak jsme si k Valentýnu navzájem darovali slova, která pak byla celý den pro dárce tabu. Večer nemohla chybět valentýnská párty, jíž předcházelo grilování masa a špízů.

Ve středu nám propukla zákeřná (hra) „Epidemie“, kdy nemocní přicházeli o ruce, oči, nohy, hlas, sluch a k léku se mohli dostat jen přes logické úkoly a indicie rozprostřené v zasněženém okolí Bystřiny.  Na fotce je němá, bezruká Drahuška a jednonohý hluchoněmý Karlíto. Večer proběhla hra typu psycho-drama Čarodějka, kde jsme hráli o své životní hodnoty.

A ještě později večer jsme podstoupily kreativní hru Manažeři. Na fotce jsou dělníci i se svým výtvorem – autobusem.

Čtvrteční snídani měli na starosti pánové, a i přes jisté obavy přítomných slečen, nebyl nikdo podávanou paštikovou pomazánkou otráven. Odpoledne začala na Bystřině vyrůstat „initipy“  tzv. indiánská parní chýše, jejíž stavba nebyla na zmrzlé zemi zrovna nejjednodušší.

Když byly připraveny rozžhavené kameny, odhodlalo se 7 odvážlivců podstoupit indiánský obřad „INITI“ a ve sporém oblečení prodělali takřka hodinovou potní kůru, zakončenou skokem do sněhu. Věřte nebo nevěřte, v té naší sauně bylo opravdu horko, i když venku se teploty pohybovali okolo 0°C. Pro 7 odvážlivců byl tento večer něčím neopakovatelným a ještě dlouho na něj budou vzpomínat.   

Jelikož čas je neúprosný, bylo páteční dopoledne věnováno úklidu a přípravě na odchod. Nikomu se domů nechtělo, ale čas nás s těžkým srdcem donutil říct: „Tak sbohem Bystřino!“ Však už teď se nemůžeme dočkat až se sem znovu vrátíme.